Cinder, Marissa Meyer


O Měsíčních kronikách se toho v poslední době namluvilo víc než dost. Dokonce tolik, že mě to donutilo si napsat o tuhle sérii Ježíškovi. A ten byl tak hodný, že právě Cinder mi donesl. (A já ji samozřejmě dočetla už ve vlaku zpátky domů, že jo...)

Když jsem o této sérii slyšela poprvé, myslela jsem si, že to nebude nic pro mě. Ne, že bych měla něco proti klasickým pohádkám, naopak - nikdy mě nelákaly knihy a příběhy z daleké budoucnosti plné nejmožnější technologie, robotů, počítačů a bůhvíčeho. Ale musím se přiznat, že i přes počáteční rozpaky jsem se do knihy začetla téměř okamžitě a odtrhnout mě od ní byl docela problém.

Jak už samotný název knih napovídá, v knize se setkáme s moderní Popelkou. Popelkou, která je ale napůl kyborg a místo skleněného střevíčku schovává pod sukní umělou a "tak trochu" robotickou nohu.

A místo prince Krasoně? Princ Kai, který jednou bude vládnout... celé zeměkouli? (Upřímně se přiznávám, že jsem roli císařské rodiny úplně nepochopila, pokud se tu najde nějaký znalec, prosím - uveďte mě do děje a vyveďte mě z omylu!)

Jenže nic není tak jednoduché, jak to vypadá. Země je poznamenaná čtvrtou světovou válkou a snaží se udržet mír všemi možnými, i nemožnými způsoby. Kyborgové nemají rovná práva jako lidé. A kdyby to náhodou nebylo málo, všechny lidi na zemi ohrožuje záhadná choroba, na kterou lidstvo stále nemůže najít lék. No a pak jsou tu ještě Měsíčňani, tedy obyvatelé Měsíce, kteří netouží po ničem jiném, než po ovládnutí Země. Jak už to tak bývá - takový svět v budoucnosti není prostě úplně růžový.

Cinder tak nějak spokojeně proplouvá života. Macecha ji dělá ze života peklo, ale ona se schovává ve své dílně, kde doslova čaruje s mechanickými součástkami. A mohla by si tak žít ještě několik let, kdyby se u ní ve stánku nestavil princ Kai, který pořádá ples na výročí uzavření míru, kdyby její sestra neonemocněla onou záhadnou nemocí, a kdyby na starém vrakovišti nenašla staré auto.

Musím říct, že až sama jsem byla překvapená neuvěřitelnou čtivostí knížky. Jak se člověk jednou začte, tak přestat je opravdu těžké.

Na druhou stranu, hlavní zápletku jsem uhádla několik kapitol před koncem, ale ani to mi pořádně nesebralo zážitek z celé knihy.

Momentálně mám rozečtený druhý díl a je to snad ještě větší jízda, než první díl.

Pokud jste ještě nečetli, tak vřele doporučuji. Sama hodnotím čtyřma hvězdičkama - a to jen proto, že si nechávám rezervu, pro další díly.

1 komentářů:

  1. Cinder mám rozečtenou, ale jelikož jí mám jen jako e-knihu, tak jsem pro zatím dala přednost jiné knížce.
    Ale se zápletkou souhlasím, ta je jasná už od začátku. :/ :D

    OdpovědětVymazat

 
Charrlie loves books Blog Design by Ipietoon