Harry Potter a Prokleté dítě, J.K. Rowling, J. Thorne, J. Tiffany


------------------------------------------------------------------------

J. K. Rowling, Jack Thorne, John Tiffany
Harry Potter a Prokleté dítě
Vydalo nakladatelství Albatros v roce 2016
429 stran

---------------------------------------------------------------------------

Jen těžko se píše recenze na knihu, kterou jste přečetli na jeden zátah a ještě vám to nezabralo ani půl dne. Ale já se o to i přesto pokusím, protože nechat si dojmy z osmého Harryho jen pro sebe by byl téměř hřích. 

Hned na úvod upozorním, že pokud si tento díl chcete opravdu vychutnat je asi lepší tento článek nečíst. Ne, nebudou tu spoilery, ale je prostě lepší otevřít si knížku s čistou hlavou, než s hlavou, kde se vám budou motat cizí myšlenky.

Tak tedy - kde a jak začít? Osmý Harry pro mě není výlet do mladších let, nejsem opravdový Potterhead, nečekala jsem na vydání tohoto dílu víc jak na dopis do Bradavic, a... a... prostě tak. Harryho jsem ve skutečnosti poprvé přečetla asi před rokem (prosím! Kameny ne, těmi to bolí. Ale zasloužím si to, uznávám), zamilovala se, ale takovou dospělou láskou, kdy Harryho miluji, přesto na něm vidím chyby. (A kupuju si trička s Bradavickými motivy, a toužím po hrníčku.)

Asi jako spousta lidí jsem se i já obávala, co s Harrym udělá jeho divadelní podoba. Nicméně bylo to více než jen příjemné překvapení. Vůbec mi nechyběl nějaký popis děje, nepotřebovala jsem vědět barvu Ronova svetru, a ani to, co Ginny připravila k snídani. Dialogy byly svěží, děj rychle utíkal, vtáhl mě do sebe, a vyplivl mě až na konci. Zkrátka - tak, jak to má být.

Co se týče postav... Já vám nevím. Těžko se mi popisují. Nové postavy byly super. K těm starým... Jsem ze začátku měla výhrady. Přišlo mi, že se chovají až moc jinak, ale postupem knihy jsem si uvědomila, že už jim taky není osmnáct. Mají rodinu, mají kariéru. A postupem času se změní každý. Takže jsem se kousla a hned se mi četlo líp.

Jenže - jasně, samozřejmě, že bude nějaké jenže - jako celek mi to prostě nesedlo. Ano, bylo to fajn, ano bylo to příjemné, ano, bylo to jako potkat kamaráda ze školky a povídat si o tom, co všechno se změnilo. Ale - a vím, že to teď bude znít divně - na můj vkus to bylo moc americké. Lepší slovo pro celou knihu asi nenajdu.

(Ti z vás, kdo už Harryho četli, souhlasíte se mnou?)

Celou knihu bych shrnula asi takhle - byl to Harry, ale nebyla to Rowlingová.

Být to "obyčejná" knížka, objektivně bych hodnotila třemi hvězdičkami. Ale protože je to Harry prostě musím alespoň jednu přidat. Takže mé konečné zúčtování je čtyři hvězdičky, doporučení úplně pro všechny. Skoro se mi chce říct, že je to takový "must-read" tohoto roku (nebo přinejmenším tohoto podzimu).

A co vy, už jste nového Harryho četli? A jaké jsou vaše dojmy?

2 komentářů:

  1. Já osobně jsem velký nadšený z tohoto volného pokračování :) ale samozřejmě vím, že někteří to mohou opravdu právem odsuzovat :) recenzi máš krásnou a svým způsobem chápu každý tvůj názor :)

    OdpovědětVymazat
  2. Povedená recenze! :) Harryho mám doma a chystám se na něj. A upřímně? Strašně se na něj těším, ale zároveň se dost bojím, jaký bude. :)

    OdpovědětVymazat

 
Charrlie loves books Blog Design by Ipietoon