PŘEČTENO V PROSINCI 2016:
• Léto, kdy jsme se potkali - Robin Constantine
• Zátopek - Jan Novák, Jaromír 99
• Země příběhů - Chris Colfer
• Cinder - Marissa Meyer
První prosincovou knihou bylo Léto, kdy jsme se potkali, které by se možná hodilo číst zhruba před půl rokem. Ale od knížky jsem nic moc velkého nečekala, chtěla jsem nějakou lehkou romanťárnu a utéct tak od běžného života. No a to jsem taky dostala, takže - proč ne.
Naopak Zátopek byl tak trochu nečekanou volbou. Jak už možná víte, komiksy obvykle nečtu, na druhou stranu jsem byla vždy vychovávána k lásce ke sportu - a co si budeme - Zátopek je prostě legenda. V knihovně jsem knížku jen tak letmo prolistovala a nakonec usoudila, že se mi ještě do tašky vleze. Doma jsem ji přečetla za jedno odpoledne a bylo to prostě skvělé. Jak ilustrace, tak příběh. Doporučuji všemi deseti!
V listopadu jsem pomáhala organizovat jednu velkou akci a když jsem se z ní vrátila domů, rozhodla jsem se, že se potřebuji odměnit. Dvakrát jsem klikla a o pár dní později mi doma přistála Země příběhů od (všemi) milovaného Chrisa Colfera. Upřímně - dlouho mi trvalo, než jsem zaregistrovala že tahle série začala vycházet i v Čechách a dlouho mi pak ještě ležela doma na poličce, než jsem se k ní konečně dostala. Možná, že kdyby mi bylo o pár let méně, vychutnala bych si ještě víc. Protože tohle je opravdu pohádková knížka. Ale mě to nevadilo - ve stresu kolem školy jsem ji po večerech pěkně přelouskala, pohladila své vnitřní dítě a bylo mi prostě fajn!
O Cinder jsem se vám rozvyprávěla více tady, takže jen ve stručnosti - byla to (nečekaná) pecka!
V listopadu jsem pomáhala organizovat jednu velkou akci a když jsem se z ní vrátila domů, rozhodla jsem se, že se potřebuji odměnit. Dvakrát jsem klikla a o pár dní později mi doma přistála Země příběhů od (všemi) milovaného Chrisa Colfera. Upřímně - dlouho mi trvalo, než jsem zaregistrovala že tahle série začala vycházet i v Čechách a dlouho mi pak ještě ležela doma na poličce, než jsem se k ní konečně dostala. Možná, že kdyby mi bylo o pár let méně, vychutnala bych si ještě víc. Protože tohle je opravdu pohádková knížka. Ale mě to nevadilo - ve stresu kolem školy jsem ji po večerech pěkně přelouskala, pohladila své vnitřní dítě a bylo mi prostě fajn!
O Cinder jsem se vám rozvyprávěla více tady, takže jen ve stručnosti - byla to (nečekaná) pecka!
0 komentářů:
Okomentovat