Americký zabiják, Vince Flynn

Rapp si promítl poslední tři roky. Všechny ty bezesné noci, kdy toužil po příležitosti potkat aspoň jednoho ze strůjců útoku na Pan Am 103. Kdy se dopodrobna představoval, jak by s nimi naložil. A teď muž, který jim dodával plastické výbušniny, vojenské roznětky a detonátory, seděl na dohled od něj. Rapp čekal dost dlouho. Když si člověk uvědomí, že stojí na začátku té nejlepší cesty, měl by se po ní vydat.

Americký zabiják je tak "trochu" něco jiného, než normálně čtu. Vlastně bych škrtla to trochu a nahradila ho slovem úplně. Jedná se totiž o thriller se špionážního prostředí. A pokud navštěvujete můj blog pravidelně, určitě jste zaznamenali, že tohle není můj oběžný okruh knih, které čtu.

Kniha měla hodně pomalý rozjezd. Nebudu popírat, že párkrát jsem zaváhala, jestli jsem zvolila správně, když jsem si vybrala tuhle knihu, ale naštěstí jsem Zabijáka neodložila a pokračovala dál. Velmi rychle se totiž všechno začalo pořádně rozjíždět a já se přistihla, jak zuřivě přetáčím stránky a doslova hltám každé písmenko. 

Děj knihy je bezesporu trochu kontroverzní. Hlavní hrdinou je mladík Mitch Rapp, kterému po smrti jeho středoškolské lásky otupěly všechny smysly a on je schopný se soustředit jen na jedno - na odplatu. Díky tomu se dostane do tajného programu americké vlády a podstoupí zničující výcvik jen proto, aby se z něj stala nebezpečná zbraň - americký zabiják. 

Během knihy se dočkáme několika vražd, ale i několika bizardních a svým způsobem i úsměvných situací. V tomhle ohledu se určitě nejedná o knihu, která by sedla každému.

Mitch Rapp je klasický antihrdina - je to přesně ten knižní hrdina, kterého byste za normálních okolností nenáviděli až do morku kostí, Jenže to kouzlo antihrdinů funguje i v tomto případě - udělejte z něj hlavní postavu a místo toho, abyste ho nenáviděli, ho začnete brzy milovat (a každou knihu víc a víc).

Pokud vám Mitch sedne, věřte, že mám pro vás dobrou zprávu - tahle série má dohromady čtrnáct dílů. A i když by se mohlo zdát, že dějové linky budou brzy vyčerpány, nemusíte se bát - Vince Flynn vás v každém díle zaskočí něčím jiným a něčím, co byste v žádném případě nečekali.

Tak je tomu i u Amerického zabijáka - je to geniální propojení špionážního thrilleru a vysoké politiky. Opatrně nenašlapujete jen mezi teroristy, ale napínavé a nečekané zvraty se odehrávají i v zákulisí. A všechno dohromady funguje. Na jedničku.

Za mě si tato kniha vysloužila čtyři hvězdičky - a to hlavně díky pomalému rozjezdu, ale také kvůli tomu, že si chci nechat nějaké hvězdičky v záloze pro další díly. Tuhle knihu (a vlastně i celou sérii) bych rozhodně doporučila všem, kteří vyhledávají napětí (anebo těm, kteří podobně jako já, chtějí zkusit něco trochu jiného).

A málem bych zapomněla! Letos se do kin chystá i stejnojmenný film, který je inspirován právě touto knihou. A já cítím v kostech, že to bude pořádná pecka. 

Přečteno, leden 2017

PŘEČTENO V LEDNU 2017:

• Scarlet - Marissa Meyer

• Cress - Marissa Meyer

Musím říct, že jsem nějakou dobu přemýšlela, jestli vůbec lednové shrnutí psát. Celý měsíc jsem strávila nad učením, a když už jsem se neučila, tak jsem podváděla knížky se seriály. Zvládla jsem tedy jenom dvě knížky, ale... lepší než drátem do oka, no ne?

Hned začátkem měsíce jsem se pustila do Scarlet, která je pokračováním Cinder. A podobně jako první díl, i druhý díl byl obrovskou peckou od začátku až do konce. Nové postavy, nové příběhy, ale i pokračování a rozvíjení příběhu z prvního dílu. Co víc si přát.

Pokud jsem se u Scarlet ptala, co víc si přát, netušila jsem, co mě čeká v Cress. Po každé, když si už myslím, že mě další díl nemůže ničím překvapit,... tak se strašně zmýlím. Jediné, co této knize můžu vytknout je zkrátka to, že jsem po ruce neměla čtvrtý díl. Achich ouvej.

Labyrint, James Dashner

Po každé, když si říkám, že už nikdy žádnou další dystopii číst nebudu, něco mi přeletí přes nos a boom - já si nesu domů kompletní trilogii Labyrintu a ještě se na to těším. (A pokud chcete vědět, co mi přelétlo přes noc tentokrát, byl to filmový Labyrint s Dylanem v hlavní roli. Ale o tom se ještě taky rozpovídám, nebojte.)

Vždycky jsem radši, když můžu recenzovat celou sérii a ne jen jednotlivé díly. A tak se možná stane, že prozradím nějaké mini spoilery k jednotlivým dílům. To jen jako takové malé varování na úvod.

Labyrint slibuje neotřelou dystopickou sérii, která si mě dostala i díky tomu, že hlavní postavou je chlapec. Protože - buďme upřímní - kolik knih má dnes hlavní chlapeckou postavou? (A buďme upřímní - taková maličkost dokáže změnit spoustu věcí. A dokonalých hrdinek už taky bylo dost.)

Celý příběh je už ze začátku jeden velký zmatek a jedná velká záhada. Thomas je náctiletý mladík, který se probudí... někde. Vlastně si ani nepamatuje, jak se jmenuje, absolutně neví kde je, a že na něj kouká asi dvacet cizích chlapíků asi taky úplně nepomáhá dobré náladě.

Až časem se dozvídáme, že se Thomas ocitl na místě, kterému se přezdívá Plac. Je to místo, kde žije několik chlapců, každý z jasně danými úkoly. Žijí tady už dlouho a nikdo z nich - podobně jako Thomas - si nepamatuje, co bylo před Placem. V tomto podivném místě existuje ale i skupina běžců, kteří každý den vyráží do obrovského labyrintu, který ohraničuje celý Plac (nebo možná neohraničuje - ale já jsem si to tak představovala celou dobu četby). A právě labyrint, je klíč ke všemu - klíč ke vzpomínkám a hlavně klíč k tomu, aby se Placeři konečně dostali pryč.

A jakoby toho nebylo málo, jen krátce po Thomasově příchodu do Placu se celá situace komplikuje ještě víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Do Placu totiž přibude ještě jeden nový člen. Nebo spíš členka. Dívka. Teresa.

Postupem stran a postupem dílů se děj samozřejmě vyvíjí, ale já vám už nebudu prozrazovat jak. Jen řeknu, že pro mě to byla od začátku až do konce jedna velká a spanilá jízda, která ale ve mě ve výsledku nechala víc otázek, než odpovědí. Ale možná jsem jen četla příliš hladově a některé věci mi unikly.

Taky musím říct, že kniha se čte skutečně sama. Vždycky to začínalo vlastně úplně nevinně... přečtu si jen jednu kapitolu a po zbytek dne budu velmi produktivní. Ha. Ha. Ha. Z jedné kapitoly se stala půlka knížky, a já přišla pozdě na jednu pracovní schůzku a po druhé mi málem ujel vlak.

Co se týče porovnání jednotlivých dílů, je to pro mě jedna velká houpačka. První díl mě neskutečně bavil, užívala jsem si každou stránku, jenže jsem si knihu zkazila tím, že jsem první viděla film a celou dobu jsem tedy tak nějak tušila, co se během následujících stránek stane. Druhý díl, Spáleniště: Zkouška byl pro mě nejslabší díl. Všechno mi ale vynahradila Smrtící léčba, kde to byla sakra jízda od začátku, až do konce. Kromě pár stránek jsem taky třetí díl přečetla na jeden zátah, protože jsem se prostě nemohla odtrhnout.

Ale - ještě jednou - po dočtení jsem byla lehce zmatená. Kniha ve mě zanechala víc otázek, než odpovědí. Nemůžu se zbavit dojmu, že autor spoustu věcí nevysvětlil.

Ještě se ve zkratce vyjádřím i k filmům, protože - ano, je to ostuda - právě díky filmu jsem se rozhodla přečíst i knihy. Řekla bych, že první díl byl docela pecička, ale docela přesně se držel i knižní předlohy. Na druhou stranu druhý díl je jedno velké wtf, které snad s druhou knihou nemá vůbec nic společného (kromě hlavních postav a názvu) (a taky se mi strašně moc nelíbila herečka, která hrála Brendu, ale to je věc osobního názoru, že jo). Na třetí díl si ještě chvilku počkám(e), ale snad to nebude stejné zklamání, jako Spáleniště.

Mé konečné hodnocení jsou tři hvězdičky. Těžko se mi hodnotí dystopie, protože to prostě není můj šálek kávy. Na druhou stranu mě ale kniha velmi bavila a určitě bych ji doporučila všem, kteří už mají dost ufňukaných hlavních hrdinek (případně super hlavních hrdinek, které zvládnou všechno levou, zadní), nebo chtějí prostě zkusit něco trochu jiného.

Instagramová pětka

V posledních dnech jsem toho moc nepřečetla. Teda přečetla - ale nebyl to zrovna ten typ čtení, který zajímá většinu lidí. (Tedy ještě jednou a smysluplně - od rána až do noci jsem seděla nad učením a šprtala jako o živo.) Jako správný prokrastinátor jsem spoustu času proseděla i nad instagramem a protože jsem v poslední době fakt nic nepřečetla (a tudíž fakt nemám o čem psát) - rozhodla jsem se vám představit, jaké účty na českém instagramu jsem si zamilovala.

(A pokud máte nějaké další typy na supr-trupr bookstagramery, nebojte se mi napsat do komentářů!)

(A taky mě nezapomeňte sledovat, že jo. Ale mám se ještě spoustu co učit!)

@la.booka

Kombinace psa (zvlášť když je to husky!) a knížky je něco, co na mě prostě funguje. Ale nebojte se, nejsou to jen tak nějaké fotky, jsou to nádherné fotky s kouzelnou atmosférou, které prostě lákají k tomu, abyste okamžitě nechali všeho, co právě děláte a odešli si číst.

@quackerbooks

Quackerbooks je pro mě na jednu stranu naprosto kouzelná slečna (nebo možná spíš paní) a na druhou stranu tak trochu přírodní úkaz (nebo spíš zázrak). Nejen, že krásně fotí (jakože fakt moc a moc krásně!) a navíc teď prodává i vlastní svíčky (jak jinak, než inspirované knížkami), do toho všeho zvládá číst a vůbec,... všechno. 

@eru_reads

Na tuhle slečnu jsem narazila naprostou náhodou. Když jsem poprvé objevila její fotky, až se mi nechtělo věřit, že se skutečně jedná o český účet. Však posuďte sami - ty fotky jsou prostě kouzelné!

@nadi___ya

Mám pocit, že Nadiyu snad netřeba představovat komukoliv, kdo tráví aspoň trochu času v české knižní blogosféře. Tahle energická slečna vás hned po ránu nabije na instastories, během dne vás naladí hned na několik knížek a během toho nikdy neztrácí široký úsměv na tváři a skvělou náladu.

@readingwithlucy

Last but not least je tu další kouzelný účet od další kouzelné slečny. Přijde mi, že Lucy se každou fotkou neskutečně zlepšuje. A hlavně na vás dýchne naprosto domácká atmosféra. A chuť si číst.

Seriálové okénko (I)

Doufám, že podobné problémy zažívá - čas od času - snad každý člověk. Seriály jsou pro mě jako druhá droga (hned vedle knížek) a občas se stane, že některému z nich propadnu. A když říkám propadnu, myslím tím, že spadnu až na dno. Právě proto jsem se rozhodla založit tuto nepravidelnou rubriku, kde bych vám ráda představila svoje momentálně oblíbené (rozkoukané) seriály. A pokud budete mít nějaký tip na který se podívat dál, všechny ráda uvítám v komentářích. Protože seriálů není nikdy dost, že jo.

Nestárnoucí klasikou jsou bezesporu Gilmorova děvčata. Je až z podivem, jak dlouho se mi tento seriál vyhýbal - poprvé jsem se na něj podívala až ve svých dvaadvaceti letech. Nic to ale nemění na tom, že jsem si tento seriál vychutnala od začátku až do konce. Gilmorky jsou prostě návykové a získají si vaše srdce - ať už humorem, mladou a naivní láskou, nebo lehkostí, jakou se vyrovnávají s nelehkými životními osudy. A pokud by vám sedm sérií nestačilo, nezapomeňte, že před chvíli vyšel speciál Gilmore girl: A Year in the Life, kde můžete sledovat osudy oblíbených děvčat po několika letech. A kupodivu - je stále dobrý, jako originální seriál.

Absolutní peckou tohoto roku je pro mne seriál This is us. Je to krásný seriál, který celou dobu sledujete s úsměvem na rtech (anebo brečíte dojetím). Mám pocit, že takový seriál mi dlouho chyběl - něco pěkného, kde se nedějí špatnosti, něco co vám absolutně pomůže odprostit se od normálního života, ale přitom vás neunese daleko. Špatně se to popisuje (ale to už jste asi poznali). Tohle prostě musíte  vidět.

Dlouhou dobu jsem hledala odpočinkový seriál, který by nějakou dobu běžel a nabídl mi tak dostatek dílů, které bych mohla sledovat. Než jsem si pustila první díly Teen Wolf váhala jsem pořádně dlouho - pořád jsem si říkala, že asi nejsem úplně cílová skupina tohoto seriálu, že přece jsem ze všech těch upírů a vlkodlaků už dávno vyrostla a že mě to nebude bavit. Jak já jsem byla hloupá! Tento seriál je pro mě nyní absolutní závislost a po večerech si vždy pustím alespoň dva díly, abych si pročistila hlavu od celodenního učení. (Jo, a už jsem si objednala i kryt na telefon. Neponaučitelná jsem, fakt jo.)